Podpora klientů SDMO očima studentů 1. LF UK

Jak vidí péči o osoby postižené DMO

studenti 1. LF UK Praha

 

Pro mě osobně byla návštěva kurzu arteterapie přínosná v tom, že jsem se konečně osobně setkala s lidmi s dětskou mozkovou obrnou, poznala jejich chování a prostřednictvím obrázků částečně i způsob jejich myšlení. Bylo vidět, že jsou to všichni lidé rozumní, šikovní, s odvahou bojovat se životem a s chutí poznávat nové věci. Obrázky, které klienti na předchozích hodinách arteterapie vytvořili a které nám pak na konci terapeut ukazoval, mě vyloženě nadchly. Je vidět, že lidé s handicapem jsou často mnohem kreativnější a originálnější než lidé „zdraví“. Práce terapeuta se mi také velmi líbila, pan Vojtěch Otčenášek na mě působil jako opravdový profesionál, který však na druhou stranu dokáže být milý, citlivý a přátelský, což je přesně přístup, který lidé s handicapem potřebují. Profesionalitu a současnou snahu zachovat si přátelský vztah ke klientům jsem viděla i u dalších pracovníků vašeho centra. Takových lidí si osobně moc vážím.

Na vašich webových stránkách jsem se také dočetla, že chystáte kroužek muzikoterapie. Myslím si, že je to opravdu dobré rozhodnutí, neboť hudba je silným balzámem na duši, který mnozí z vašich klientů určitě ocení. To se mi ostatně potvrdilo i při návštěvě ve vašem zařízení, když si jedna z klientek před kroužkem arteterapie pouštěla na počítači známé písničky.

Studentka E. H. – listopad 2010

*******

 

Z několika lákavých nabídek jsem si nakonec vybrala hospitaci na léčebné rehabilitaci. Zúčastnila jsem se cvičení se 3 klienty s DMO. U všech jsem si mohla vyzkoušet, samozřejmě po jejich svolení, pasivní/aktivní pohyb v ramenním kloubu, a tedy jsem měla možnost porovnat různě velká omezení pohybu v tomto kloubu. Snažila jsem se i vypomoct s oblékáním a přesouváním klientů z křesla na lůžko a pak zpátky z lůžka na křeslo. Do této doby jsem netušila, jak náročné může být pouhé přetočení klienta z lehu na zádech na leh na břiše.

Na začátku jsem byla trochu nervózní a měla jsem obavy, jak to celé bude probíhat a jak se mám k lidem s DMO chovat. s příchodem první klientky však ze mě všechny obavy zmizely. Ihned jsem pochopila, že tito lidé jsou naprosto normální inteligentní lidé, již mají omezenou pohyblivost. U jednoho klienta mě příjemně překvapilo, jak dobře se orientuje ve sportu. Později jsem se dozvěděla, že i on sám sportuje – aktivně plave a dělá atletiku. Když s ním fyzioterapeutka cvičila jeden z těžkých pohybů, říkala jsem si, co je na tom, vždyť to vypadá tak jednoduše. Pak jsem měla možnost si tento pohyb vyzkoušet také sama na vlastním těle – a rychle jsem změnila názor. Tento cvik nebyl vůbec lehký a já obdivuji tohoto mladého kluka, jak bravurně ho zvládl.

Studentka A. A. – prosinec 2010

*******

 

I přes to, že jsem v prvním ročníku a mé znalosti z oboru jsou pouze základní, získala jsem při praxi mnoho užitečných informací a zkušeností.  Je dobře, že existují organizace jako SDMO a pomáhají pacientům překonávat problémy nejen zdravotní, ale i společenské a komunikační.

Pouhým hlazením po předloktí bylo možno dosáhnout středního postavení zápěstí na paretické končetině.  Po necelé hodině fyzioterapie bylo znát uvolnění pacienta, ale také únava, neboť terapie není náročná jen pro zdravotníka, ale i pro pacienta. Po fyzioterapii jsem měla možnost nahlédnout do problematiky shánění nového vozíku.

Tímto bych chtěla poděkovat Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně a Mgr. Ivaně Cerhové za ochotu a spolupráci.

Studentka A. M. – prosinec 2010

*******

 

Již jsme věděli, jak přistupovat ke klientům, ale pořád to byla pouze teorie. Hned poté, co jsme se seznámili ještě s fotografkou, která vedla již zmíněný fotokroužek, se začali scházet klienti. Bylo nás celkem osm, z čehož byli dva asistenti, tři klienti, my dva studenti a fotografka. Sedli jsme si všichni kolem stolu a jelikož úkol byl vymyslet fotoromán, který posléze budeme fotit, dali jsme hlavy dohromady a vymýšleli. v těchto chvílích bylo nejlepší pozorovat klienty. Bylo vidět, že ačkoliv vypadají odlišně a vyjadřují se krkolomně, tak nejsou v žádném případě hloupí. Ano, možná se chovají trochu odlišně než „normální“ lidé, ale v tom co říkají je vidět, že myšlenka má hlavu a patu, a tudíž není dobré odsuzovat tyto lidi pouze podle vzhledu. To byl pro mě asi nejsilnější zážitek, který jsem si odnesl.

Student J. B. – listopad 2010

*******

 

Tímto prostřednictvím bych nejenom Vám, ale i celému Vašemu centru chtěla moc poděkovat, že jste nám umožnili se jedné z Vašich volnočasových aktivit zúčastnit. Za sebe mohu říct, že jsem byla opravdu mile překvapena a potěšena. Přestože kluci trpí tímto typem postižení, je skvělé, že i tak mají zájmy, které je baví a těší se na ně, což se zdaleka nedá říct ani o některých zdravých dětech. Moc bych chtěla poděkovat i slečně fotografce, že se nás s ochotou ujala a zapojila nás do příběhu.

Studentka T. P. – prosinec 2010

*******

 

Úvodem bych chtěla poděkovat za to, že Vaše centrum bylo tak flexibilní a povolilo hospitace více studentů, než bylo původně naplánováno a nejen to, Váš celkový přístup byl zkrátka jedinečný. Dostali jsme volbu z několika aktivit, myslím, že bylo v podstatě pokryto vše, co se v kostce týká "handicapovaných". Od fyzioterapie, přes volnočasové aktivity až po samotnou osobní asistenci klienta.

Já sama jsem zvolila hospitaci na fyzioterapii. Díky Mgr. Cerhové jsem dostala možnost pochopit, co to znamená individuální přístup ke klientovi, profesionalita a láska k zaměstnání. Musím říct, že návštěva u Vás mě zcela pozitivně ovlivnila.

… Původně, když jsem do centra přišla jsem myslela, že se zdržím hodinu, jaké překvapení, když po třech hodinách, které utekly velmi rychle, se mi vůbec nechtělo odejít. Bylo opravdu potěšením sledovat práci Mgr. Cerhové.

…. Bylo to pro mě velice přínosné, protože mám téměř dvouletou praxi s péčí o postižené v zahraničí a teprve teď jsem vlastně maličko nahlédla, jak sociální služby a vůbec přístup k handicapovaným vypadá u nás. Když jsem z centra odcházela, byla jsem velmi pozitivně naladěná. Samozřejmě, že vše hodnotím z pohledu nezúčastněného pozorovatele, ale za těch pár hodin jsem opravdu nabyla dojmu, že v centru DMO jsou ti správní lidé na správném místě.

Studentka M. K. – leden 2011

*******

 

Musím říct, že to byl můj první kontakt s fyzioterapií vůbec. Paní fyzioterapeutka mě nejdříve uvedla do problematiky této nemoci, objasnila důvody jejího vzniku a fyzické obtíže, které způsobuje. Dále mi bylo umožněno vyzkoušet si nějaké fyzioterapeutické praktiky, které jsem se již učila ve škole. Musím říct, že kontakt s prvním pacientem byl velice náročný, jelikož byl mimo jiné hluchoněmý a je tedy důležité a zároveň náročné při cvičení udržovat komunikaci alespoň v neverbální rovině. U druhého pacienta jsem si mohla zkusit hodnocení postoje a také jsem mohla vidět aplikaci Vojtovy metody v praxi. v centru se mi velice líbilo, fyzioterapeutická ordinace byla celkem velká a dobře vybavená pomůckami potřebnými ke cvičení. Tuto zkušenost tedy hodnotím velice pozitivně a jsem ráda, že jsem si právě tento druh praxe vybrala, bylo to pro mě velice užitečné a zajímavé.

Studentka E. S. – leden 2011

*******

 

Mohu říci, že jsem z celého toho odpoledne byla velice nadšená. Mylně jsem očekávala, že tam budu spíše jen sedět a pouze sledovat Vaši práci. Bylo proto pro mě poměrně velikým překvapením, že jste se mi tolik věnovala a skutečně mi popisovala Vaši práci s pacienty. a co bylo skutečně výborné, že jsem si taky mohla sama něco zkusit. Prostředí i samotní lidé, ať už pacienti či samotní pracovníci ve středisku, byli neuvěřitelně milí a nadchlo mě to. Proto bych Vám tímto chtěla zároveň i poděkovat, myslím, že mi to hodně dalo. Kdybyste někdy potřebovala pomoc, můžete mi určitě dát vědět. Ráda nějak pomůžu.

Studentka A. H. – leden 2011